Historie Dechového orchestru Kulturního domu Holice:
(Tyto texty jsou vyjmuty z článků vycházejících v Holických novinách, původní text zpracoval K. Král)
 
První zmínky o organizované hudbě v Holicích:
    V knize starých městských pamětí sepsané Antonínem Šafaříkem a Otakarem Pospíšilem se píše: ,,Roku 1833 při své návštěvě v Čechách jel císař František I. se svou manželkou Karolínou Holicemi. Při uvítání byli městští střelci, všechny cechy v obvyklém pořádku, bandy muzikantů, které přijíždějící hlučnou hudbou vítaly“.
    O tři roku později, 22. srpna 1836, projížděl Holicemí císař Ferdinand V. Dobrotivý se svou manželkou Marií Annou. K jejich uvítání se připravovalo celé město. Kniha starých městských pamětí o tom vypráví: "U pošty stála vítězná brána z chvůje, po obou stranách stáli početní pořádkové: řeznický, krejčovský, ševcovský, tkalcovský a praporci, městští střelci s hudbou, měšťané a školní mládež."
 
Od počátku do současnosti:
    Z výše uvedených záznamů plyne, že organizovaná kapela vedená stálým dirigentem vznikla v Holicích v letech 1833 - 1836. Orchestr se zřejmě zformoval při spolku městských střelců a jeho prvním uměleckým vedoucím se stal František Horyn, který se v té době vrátil do města po několikaletém působení ve vojenské kapele. Tento člověk byl vynikajícím hráčem na hoboj, dále se věnoval pedagogické a skladatelské činnosti. K jeho předním žákům patřil Čeněk Holub narozený v roce 1856, jenž se v hudbě zdokonalil studiem u pražského kapelníka Pavlise. V roce 1874, tedy ve svých 18 letech, se stal kapelníkem a ředitelem holického kůru. Proslul také jako výborný pedagog, o čemž nejlépe svědčí fakt, že jeho žáci nastupující do vojenských hudeb patřili k vyhledávaným artiklům. Také kapela pod jeho vedením slavila mnoho úspěchů. Významná je i jeho činnost skladatelská, aranžérská a vydavatelská. Léta Páně 1922 umírá na zápal plic a k dirigentské taktovce se dostává jeho 33letý syn Jan Holub.
            Přestože jako sbormistr příliš nevynikal, jeho kapela, kterou tvořili zejména jeho žáci, měla dobré jméno po městě i širokém okolí. Řadu let zajížděl do Lokte, západočeských lázní, skláren anebo porcelánek. V Karlových Varech například vedla průvod, v jehož čele šel i tehdejší prezident Antonín Zápotocký. Po založení lidové školy umění v Holicích v roce 1951 se stal Jan Holub jejím prvním ředitelem. Ještě v 85 letech vyučovala tato osobnost hudbu nejen v našem městě, ale i v Čermné nad Orlicí a Borohrádku. Za svou činnost byl oceněn titulem: ,,zasloužilý učitel". Ještě dnes se najde v aktuálním obsazení Dechového orchestru Kulturního domu města Holic několik muzikantů, kteří prošli jeho školou a kteří o něm často s uznáním vypravují.
    V další fázi vývoje Holubovy kapely totiž přechází pod Závodní klub Tosu, pak pod Dům osvěty, Osvětovou besedu a v roce 1962 našla své definitivní útočiště pod Křídly kulturního domu. Po Janu Holubovi se na postu uměleckého vedoucího vystřídalo v krátkém sledu hned několik kapelníků – Vladimír Michálek, Jiří Kašpar, Ladislav Marek, Josef Komárek či Zdeněk Štěpánek alias Kalimero, umělec, jenž měl zkušenosti i s hraním v cirkuse. Zlomový okamžik však představoval v roce 1976 příchod vojenského muzikanta Jaroslava Kocourka, který kapelu dirigoval až do své smrti v březnu roku 2000. Podívejme se ale nyní ještě o kousek zpět, a sice do roku 1971, kdy doš1o k navázání spolupráce s orchestrem dobrovolných hasičů z Frohburgu, města ležícího v bývalé NDR zhruba v půli cesty mezi Chemnitzem a Lipskem. V Kronice družebních styků se píše: ,,Koncem měsíce července při trávení dovolené občanů NDR Horsta Schulze a Antona Pfetzera spolu s Otto Weberem byl na popud Karla Vojtěcha navázán s těmito občany - členy dechové hudby FFW Frohburg - úzký styk a pří prvním předběžném jednání v campingu Hluboký za účasti výše jmenovaných a dále ředitele KD Holice Marka Ladislava a členy hudby KD Šturma Otty dojednána schůzka delegace. Byla podepsána dohoda o družebním styku a vzájemných návštěvách obou hudeb vždy po roce. Tímto způsobem tedy došlo k navázání svazku, který trvá dodnes. Řada hudebníků si zde našla nové přáte1e, s nimiž se navštěvuje i mimo zájezdy. V sudých letech jezdí němečtí kolegové do Holic, v letech lichých je tomu naopak.
    Země našich západních sousedů ale není jedinou zahraniční destinací, kterou za dobu své existence Dechový orchestr Kulturního domu města Holic navštívil. V myslích mnoha muzikantů zůstaly dále nadosmrti zakódovány tři zájezdy do Jugoslávie. Významnou roli při jejich uskutečnění sehrál funkcionář tehdejšího Svazarmu Svetozar Majce, muž se s1ovinskými předky, a skutečnost že tato organizace měla družební styky s městem Tržičem, centrem motokrosu a obuvi situovaným nedaleko Rakouska. Poprvé se holičtí hudebníci vydali na Balkánský poloostrov v roce 1976, tehdy na kapelnické pozici působil Zdeněk ,,Kalimero" Štěpánek. Da1ší dva zájezdy následovaly v letech l9l9 a 1985, to již uskupení umělecky šéfova1 Jaroslav Kocourek. Na všech těchto třech turné slavil ansámbl při koncertech v hotelích na pobřeží velké úspěchy. Obzvláště velké popularitě se těšil pochod Triglav od Julia Fučíka. Vysokou úroveň hudební produkce potvrzuje skutečnost, že v roce 1979 přenášela živé vystoupení holické dechovky televize Lublaň. I zde se objevila myšlenka o navázání hlubších partnerských vztahů, a tak v roce 1986 navštívila naše město hornická kapela z Titova Velenje. Z této spolupráci ale nakonec sešlo mimo jiné i kvůli politickým obstrukcím.
    70. a 80. léta 20. století lze nazvat zlatým věkem holické dechové hudby, za největší vrchol je pak považován rok 1985. V inkriminované době totiž kapela dosáhla mnoha úspěchů. Například v listopadu 197 l se zúčastnila krajské soutěže O zlatou křídlovku v Jičíně, kde obsadila druhou pozici za Agrostrojankou Jičín. V období 1972 - 1985 odehrálo toto těleso celkem 646 vystoupení z toho 135 produkcí na oslavách či výročích, 270 pohřbů, 79 koncertů v Československu, 54 vystoupení v NDR, 36 produkcí v Jugoslávii a 80 jiných akcí, zábav či plesů. Za zmínku určitě stojí i autorský koncert se sk1adateli tohoto žánru Ádou Rutíškem a Josefem Maršíkem. Orchestr měl standardně okolo 36 členů, mezi nimiž bylo dokonce několik učitelů hudby. Jaroslav Kocourek se přitom nespokojoval pouze se skladbami konzervativního ražení, ale do repertoáru zařazoval i věci progresivní, při nichž nalezla své uplatnění saxofonová sekce. Hrály se melodie z muzikálů a operet. Experimentovalo se s hudbou swingovou a vážnou v podobě děl od Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany.
    Sametová revoluce změnila v naší zemi mnohé k lepšímu, avšak na holické dechové hudbě zanechala spíše negativní otisk. Od roku 1989 totiž v historii tohoto tělesa nastává období, které můžeme bez okolků nazvat úpadkovým. V prvé řadě přišla na přetřes otázka, zda má kapela zůstat pod kulturním domem, či založit občanské sdružení a působit samostatně. Nakonec bylo odhlasováno setrvání pod křídly této instituce a to i přesto, že polistopadoví ředitelé KD nevěnují pod1e slov organizačního vedení souboru tolik pozornosti jako jejich předchůdce, dlouholetý člen ansámblu a trumpetista v jedné osobě Ladislav Marek. Také družba s dechovkou z Fröhburgu, o jejichž genezi jste si mohli přečíst výše prošla zatěžkávací zkouškou. Má vůbec cenu spolupráci udržovat? Budou o nás naši přátelé stát, když se tak radikálně změnily politické i Společenské poměry? Tyto a jiné otázky se honily hlavami zdejších hudebníků. Nakonec sami Němci rozhodli o pokračování každoročních návštěv obou těles, které trvají dodnes a těší se oboustranné velké popularitě.
    Rovněž veřejných vystoupení ubylo. Poptávka po tomto žánru upadla, navíc řada produkcí byla spjata s komunistickým režimem, podporovanými svátky a výročími, které se v 90. letech již nes1avily. Hledaly se proto jiné alternativy, jak by se mohl orchestr prezentovat. Světlo světa tak spatřilo nejen několik koncertů pořádaných v městském parku, ale zejména mezinárodní přehlídky dechových hudeb, na jejichž organizaci se členové kapely výrazně podílejí. Tyto akce se konají pravidelně ve dvouletých intervalech vždy v sudých rocích na prostranství před kulturním domem za účasti těles nejen z východních Čech, ale z Moravy a Německa. Jedna z mála věcí, jež zůstala zachována, byl post dirigenta, na kterém neochvějně stál Jaroslav Kocourek, a to až do své smrti v březnu roku 2000. Zpráva o jeho náhlém skonu všechny zaskočila, přesto však zvítězil názor v hraní dál pokračovat. Kapelnickou odpovědnost tak na sebe vzal Zdeněk Hlásek, jenž umělecké stránce věci šéfoval více než dvanáct let. V roce 2012 do tělesa na post dirigenta nastupuje student Vysoké školy múzických umění v Bratislavě a učitel na Základní umělecké škole v Holicích Bc. Ondřej Lisý.
    V součastné době se orchestr snaží opět „postavit na nohy“ a ukázat svým posluchačům, že se jedná o jedinečný soubor s bohatou historií. Pro rok 2013 chystá Dechový orchestr Kulturního domu Holice řadu vystoupení, tematických akcí a projektů ve kterých se budou všichni muzikanti snažit dokázat občanům města Holice, že mají být na co hrdí. 

 

Fotogalerie: Historie

1 | 2 | 3 >>